02. 02. 2009 14:02
Publikoval : Admin
Zhlédnuto 233
V pondeli 16. unora 2009 ve 13:30 se bude
ve velke zasedacce (c. 318, 2. poschodi)
Ustavu informatiky AV CR, v.v.i.,
Pod Vodarenskou vezi 2, Praha 8 - Liben
All of our cognitive functions, including our sense of identity, are
underpinned by what we have learned and what we can remember. To
understand learning and memory formation in the brain, it is necessary
to study how neurons change their mutual connections in response to
synaptic stimulation, i.e. phenomenon of synaptic plasticity.
I will demonstrate the predictive power of computational modeling by
presenting a novel model of heterosynaptic plasticity in the hippocampal
dentate gyrus, which is the brain structure crucially involved in
formation of long-term memories. This model combines computational
properties of both metaplasticity and spike timing-dependent plasticity.
As a result it can reproduce (1) homosynaptic long-term potentiation of
the stimulated input, and (2) heterosynaptic long-term depression of the
unstimulated input, as observed in real experiments.
06. 01. 2009 13:01
Publikoval : Admin
Zhlédnuto 302
Škola bude probíhat formou seminářů, které povedou výzkumníci z různých oborů kognitivního výzkumu. Kromě uvedení do různých oblastí kognitivní psychologie poskytne škola základní praktické zkušenosti s přípravou psychologických experimentů.
Organizuje Psychologický ústav AV ČR.
Současné technologie umožňují sledovat procesy probíhající v mozku při meditaci a určit jejich krátkodobé i dlouhodobé účinky. Přednáška podá přehled nejdůležitějších poznatků v této oblasti a jejich potenciálního či již existujícího využití. Jde zejména o účinky meditace na centra podílející se na pozornosti a kontrole emocí. Tyto poznatky mohou podpořit slibně se rozvíjející využití některých typů meditace v psychoterapii a pedagogice. Nakonec budeme diskutovat možnosti, jak poznatky neurověd mohou zpětně ovlivnit samotnou meditační praxi.
01. 04. 2008 13:01
Publikoval : Admin
Zhlédnuto 649
Schopnost orientovat se v prostředí je zásadní pro každého živočicha, včetně člověka. Jedinec si musí být vědom nejen své polohy v prostoru, ale i umístění důležitých míst a pozice ostatních jedinců (ať už kořisti, dravců, či možných partnerů).
Strukturou nezbytnou pro prostorovou kognici je hipokampus, který je součástí limbického systému, a který se výrazně podílí na epizodické paměti u lidí. Studium mechanizmů, které umožňují kódování “prostorové mapy” tak poskytuje možnosti, jak studovat mechanizmy fungování kognice, paměti i učení obecně.
26. 02. 2008 19:07
Publikoval : Admin
Zhlédnuto 462
Toto století bude zřejmě rozhodující pro další vývoj na Zemi. Dostali jsme se do konečné fáze vývoje technické, materialistické společnosti, kde se neustále prohlubují rozdíly mezi chudými a bohatými státy, společnostmi i jednotlivci a s tím i úroveň využívání moderních technologií, robotiky, umělé inteligence (AI). Nárůst intelektuální výkonnosti naší civilizace bude pokračovat právě co nejužším spojením a vzájemným provázáním specifik inteligence člověka a umělé „inteligence stroje“ do výrazně efektivnějšího celku.
Roboti se vyvíjejí přibližně milionkrát rychleji, než jsme se vyvíjeli my lidé. Ještě v polovině 90. let bylo jejich vědomí jen zhruba na úrovni hmyzu. To už je ale velký skok z pozice, kde byli před padesáti lety. Tehdy byli srovnatelní s jednobuněčnými organismy. Dnes již stavíme roboty s prvky umělého života.
Už dávno začal proces stále rychlejšího začleňování původně jen „křemíkových“ a „ocelových“ prvků do lidského těla. Brzy dojde k vylepšování člověka i biologického charakteru, profitující z prudkého rozmachu genetického inženýrství, evoluční biologie a kvalitativnímu posunu v bio- a nanotechnologiích. Lidská civilizace 21. století rozhodně nebude kopírovat jen zjednodušené vize autorů současných sci-fi příběhů a katastrofických filmů, kde dominantní postavení a nadvládu nad naším světem přebírají kyborgové, či nadlidsky výkonným umělým mozkem vybavení roboti - k nerozeznání podobní člověku.
V přednášce budou současné možnosti, meze i rizika výzkumu a realizací AI ve zkratce představeny.
O spojitosti emócií a umenia niet pochýb. Nenástojíme na tom, že všetko umenie je postavené na emóciách. Náš problem spojenia oboch entít sa ukáže, aj keď s emocionalitou pracuje len jeho významná časť. Základnou otázkou prednášky bude, ktoré aspekty umenia v nás vyvolávajú emócie, nakoľko je výpoveď typu "dielo X je nabité emóciami" len metaforou a čo možné odpovede naznačujú o povahe emócií. Keďže pôjde o filozofickú prednášku, nebudeme sa zaoberať konkrétnosťami experimentálnych výsledkov, ale budeme sledovať predpoklady spojenia emocionality s umením a analyzovať ich dôsledky.
26. 11. 2007 20:08
Publikoval : Admin
Zhlédnuto 551
Přednáška představí obecně problematiku výukových her ("serious games") a uvede výsledky několika konkrétních studií prováděných v posledních letech na středních školách v Dánsku a UK. Zamyslíme se nad tím, jaké hry by byly pro jaký typ výuky vhodné (pokud vůbec nějaké) a jak by bylo případně nutné změnit metodiku výuky. Na závěr bude představena strategická hra Evropa 2045, která má být nasazena v roce 2008 pro podporu výuky společenských věd na středních školách v ČR.
Experimentální ekonomie ukazuje například u tzv. Allaisova problému a Ellsbergova paradoxu, že lidé se v situaci rizika a nejistoty, kdy chybí informace o důsledcích rozhodnutí, rozhodují způsobem, který je v rozporu s klasickou ekonomickou hypotézou očekávaného užitku. To je považováno za důkaz existence nezávislých rozhodovacích mechanismů citlivých na nedostatek informace, které se behaviorálně projevují jako averze k riziku a nejistotě. Výzkum neuronálních korelátů rozhodovacích a hodnotících mechanismů spadá do mladého interdisciplinárního oboru neuroekonomie. Objevy dobře lokalizovatelných center citlivých na chybějící informace o důsledcích rozhodování naznačují, že averze k riziku je vlastnost získaná alespoň částečně v průběhu evoluce a nikoliv kulturně. V druhé polovině přednášky popíšeme jednoduchý multiagentní model evoluce averze k riziku a nejistotě. Model zkoumá výsledky evoluční dynamiky pro různé hodnoty parametrů, zejména vliv délky života agentů.
Kognitivní gramatika přináší mnoho originálních perspektiv ohledně povahy jazyka. Smazává dosud nepřeklenutelné rozdíly mezi lexikem a gramatikou, pragmatika se stává součástí sémantiky–tradiční roviny popisu jazyka a další dichotomie ztrácejí svou důležitost. Jazyk se místo modulárního nezávislého systému stává inventářem významuplných jazykových jednotek (konstrukcí), jejichž význam je možné hledat nejen v jejich referenčních hodnotách, ale také v jejich zapuštění do kognitivního systému i jeho společenského kontextu. Co to ale znamená pro jazykové celky tradičně označované termíny jako text nebo diskurz? Analýza diskurzu často spočívá na metafoře textu jako věty, tato analogie je však nedostatečná jak lingvisticky tak psychologicky. Musíme tedy hledat nové organizační principy textu. Kognitivní gramatika nám nabízí symbolické konstrukce a teorie pojmové integrace přináší pojem mentálního prostoru. Tento příspěvek se pokusí načrtnout, jak by takové spojení mohlo funguvat na pozadí kritického zhodnocení současné literatury.